Mezi nimi také případ 46-leté francouzské jeptišky Marie-Dimon Pierre. Tu údajně modlitba k Janu Pavlu II. dva měsíce po jeho smrti vyléčila z Parkinsonovy nemoci. Vzpomněl jsem si při té příležitosti na jiný zázrak. Psal o něm Clemens Kuby v souvislosti se svým příčným ochrnutím po pádu z patnácti metrů na beton a dlouhodobé odkázanosti na speciální nemocniční lůžko. Soustředěná koncentrace po měsících nehybnosti zahýbala nejprve palcem na noze. Vizita po několika týdnech: Profesor Paeslack, uznávaná kapacita, poklekl u jeho postele a k úžasu svých kolegů se začal modlit: „Díky tobě, veliký a všudypřítomný Bože, že nám ukazuješ svoji nezměrnou dobrotu a moc, když jsi zde na tomto člověku, na Clemensovi Kubym, před našimi zraky předvedl zázrak uzdravení.“ (Na cestě do sousední dimenze. Eminent, Praha 2005).
Mluvíme-li o zázracích, máme většinou na mysli události, které jsou v rozporu s naším chápáním přirozeného běhu světa, s tím, co věda nabízí jako přírodní zákony a rozum jako „normální“. Jenomže, nabízela věda před několika desetiletími to, co nabízí dnes? A co je schopen rozum toho-kterého konkrétního člověka považovat za normální? Pamatuji si, jak se na mě obrátil přítel: „Viděl jsem dokument BBC o tom, jak vznikal miliardy let na naší zemi život. Já jsem ale věřící a v Bibli se píše, že tomu není ani 6000 let, co Bůh stvořil svět. Tak jak je to?“ Opravdu jsem nevěděl, jak mu to napsat přesvědčivě a jednoduše současně, a tak jsem se obrátil na kamarádku farářku. Odpověď byla jednoduchá: Bible není o tom, co se stalo, kdy a jak, ale o hledání Boha.
Tradiční rabínský pohled má se zázraky problém. Vždyť přirozený svět je sám o sobě dostatečným zázrakem. Zázrakem je například lidská kreativita, lidský duch, který je schopen hrdinství a sebeobětování. Není zapotřebí „zvláštních“ zázraků, které by demonstrovaly existenci Boží. Jsem náchylný chápat zázrak jako vybočení ze „statistického“ řádu světa, jako každou nahodilost, která pozitivně ovlivnila běh života, jako „prolomení“ tajemství… Ano, je zázrak, že moje máma porodila v podmínkách terezínského koncentráku zdravého syna, je zázrak, že jsem se dožil listopadu 1989 a pádu nelidského režimu… A určitě není zázrak, že jsem si udělal i před padesátkou řidičský průkaz, ale je zázrak, že jsem ve zdraví přežil první rok poté… Zázraky nejsou důkazem vyvolení, ale součástí přirozeného plynutí Všehomíru, který je sám o sobě ve své celistvosti pro mne zázrakem, byť vznikal evolucí.